Hned po popsání oslav samostatného Československa se řídící učitel Košacký věnuje velice zajímavé historce o založení Bezkydu. Do obecní kroniky bylo panem řídícím zapsáno:
Před 100 lety byl horský hřbet, táhnoucí se po hranici trenčínskomístecké – zvaný Bezkyd – porostlý vysokým, neproniknutelným pralesem. Pouze úzké lesní stezky vedly přes hranice z Ostravice a na Horní Bečvu. Neprostupné tyto houštiny sloužily za skrýš různým loupeživým rotám. Byly to zbytky Kuruců, kteří
oblíbivše si z dob tureckých válek loupeživé řemeslo – počátkem předešlého století podnikali
drzé výpady do úrodnějších niv moravských, až k Místku, Frenštátu, Val. Meziříčí a Vsetínu a zde klidné obyvatelstvo znepokojovali a celé okolí hrůzou a postrachem naplňovali.
Za noci přepadávali tiché vesničky okolní a pobravše, co se unésti dalo, zmizeli v neproniknutelných pralesích a hvozdech bezkydských do svých úkrytů na Slovensku. Celé širé okolí úpělo pod tíhou pychu toho a nikdo neodvážil se pronásledovati nebezpečnou tu čeládku.
Toho času cestoval po Moravě císař Josef II., aby seznal potřeby lidu. Přišel také na Horní Bečvu a ubytoval se u fojta Maliny. Při svém odchodu koupil od svého hostitele dvě ovce a ponechal je do spolumajetnosti až do té doby, kdy sám si pro ně přijde. Odtud hodlal se bráti hranicí moravsko uherskou, jež táhne se půvabným hřbetem bezkydským až po silnici místeckotruzovskou. Uslyšev o svěřepém pychuuherských Kuruců, poručil dobře ozbrojenému lidu valašskému – pod záminkou upravení cesty Bezkydem – se silnou zálohou portášů pilně slíditi po členech lupičské bandy.
Valachům – portášům podařilo se skutečně téměř celou zbojnickou bandu i s náčelníkem polapiti. I byli nyní vedeni k soudu císařovu na Horní Bečvu. V místech, kde nyní stojí hostinec Třeštíkův, setkal se průvod císařův se zajatými Kuruci. Na místě tom rozkládalo několik věkovitých buků mohutné své větve a lákaly pocestné ve svůj milý chládek.
Tam také vzácný průvod rozložil se k odpočinku a císař zasedl k soudu s loupeživou cháskou. Náčelník Kuruců ze slavného rodu Tököliů, jenž byl v bojích s Turky mnohokráte vyznamenán, předstoupil před císaře v obleku císařského důstojníka s řadou odměn za dokázanou statečnost.
Vzdav vojensky císaři patřičnou čest odvětil k otázce jeho „odkud odevšad ta vyznamenání má“ – uhlazenou, jadrnou řečí vyjmenovav všechna bojiště, kde byl krev za císaře a vlast prolévat. Celý způsob mluvy i chování dával znáti jemné, panské způsoby. Císař pak zakončil rozmluvu: „Těší mne, že jsem se sešel s vynikajícím důstojníkem naší armády. Zde tvé místo“ – a ukázal rukou, kam se směl ku stolu jeho posaditi.
Po skončeném stolování povstal osvícený cestovatel a dal znamení svému průvodu, aby se kolem něho shromáždili. Císař jal se nyní mluviti: „Všichni byli jste svědky, kterak jsem uznal vynikající zásluhy udatného vojína. Nyní však stojím před vámi jako otec svých věrných podaných. Pláč a nářek ubohých obětí, jimž člověk ten odňal buď majetek, nebo i živitele hrozným způsobem o život připravil, jest příliš veliký, aby vyvážil jeho zásluhy. Na tomto buku, pod nímž jsi došel největší pocty, houpati se bude tělo tvé, tvoji pak soudruhové doživotně budou pykati hanebných skutků svých.“ Portášové, uchopivše pak Kuruce, odňali mu vyznamenání a odznaky důstojnictví a sotva císař několik set kroků se vzdálil, houpalo se tělo obávaného loupežníka na silné větvi staletého buku. Lid až dosud označuje toto místo – kdež spravedlnosti zadost učiněno – slovem „u Kuruca“. Císař ubíral se pak dále bezkydskými hvozdy a sestoupil – obešev v půlkruhu celou hranici místeckotrenčínskou, na silnici místeckoturzovskou, kdež památnou objížďku Bezkydem ukončil. Místu tomu se až dosud říká „Konečná“.
Aby příště podobné loupežné vpády na milou naši Moravu se opakovati nemohly, nařídil šlechetný mocnář, aby byl Bezkyd osazen. I byli povoláni lidé okolní, zvláště ti, kteří v minulých smutných letech nejvíce ztrát na majetku utrpěli a darován každému byl tak velký kus pole, kolik byl sto vyklužovati a obdělati.
Pozemky ty ponechány lidu za jisté naturální dávky nebo peněžité poplatky, až roku 1848 byly vykoupeny. Tak povstala r. 1780 osada Bezkyd, která až do roku 1848 byla samostatnou obcí a nyní je připojena k Ostravici. Dle sčítání r. 1890 měla sama 821 obyvatel.
Zapsal řídící učitel Košacký do obecní Kroniky obce Ostravice v roce 1918.
Čerpáno z Obecní kroniky uložené v Okresním archivu ve Frýdku-Místku